A takhle to v červnu 2010 začalo:
Dobrý den!
Jmenuji se Ayden Red Felicity. Příjmení mám tak zvláštní proto, že se tak jmenuje chovatelská stanice z Třebíče, kde jsem se 22.ledna 2010 narodil společně se svýma třema sestřičkama. Moje jméno mě zcela vystihuje. V překladu je to „plamínek“. Jsem takové červené štěstí mých současných tří dvounožců. Oproti tečkovaným sestřičkám mám ale nádhernou červenou mramorovanou kresbu.
Nejvíc běhám za paničkou, která se mě snaží vychovávat. Dělá to fikaně, protože se strašně rád mazlím, hladím a občas i pamlsek dostanu. Takže jakmile slyším volat Aydýýýý, Ejdýýý, Aydýskuuuu…, tak letím třeba i z prvního patra. Tam bydlí náš kluk. Je už trochu přerostlej, ale zase je nejlepší na lumpárny. Páníček denně někam jezdí, prý abych měl co papat. Když se vrací, tak ho moc rád vítám.
Bydlíme v rodinném domku v Hostouni u Prahy. Já jsem tu od svých 3 měsíců. Moc se mi tu líbí, protože mě nechají běhat skoro všude. Občas se chodím dívat do chodbičky přes vchodové dveře na naše dva německé ovčáky Gastona a Dixe. Nesmím k nim, i když oni vrtí ocáskem a já už na mě ani neprskám. Tak aspoň skáču na parapety a koukáme na sebe přes sklo.
Rád si hraju s neobvyklýma hračkama jako jsou tkaničky a jiné šňůrky. Zbožnuju opravdová ptačí pírka. Ze svých koníčků mám nejraději spinkání. Moc rád usínám na místech, kam svítí sluníčko, takže se podle toho přesouvám po domě. Dopoledne mě můžou najít na východním parapetu, k večeru na opačné straně v kuchyni. Tam mám báječný přehled, co panička dělá. Taky mám rád blbnutí na škrabadle, co mi dvounožci vyrobili. Je to spíš taková prolejzačka až ke stropu, kde se taky dobře spí. K ránu se ukázkově chodím mazlit k paničce na polštář. Na klíně moc neposedím ani paničce, ale kam se hne, jdu za ní jako pejsek. Musí dávat pozor, aby mě nezašlápla, často se rozvalím na záda zrovna pod jejíma nohama.
Mám kočičího kamaráda Mourka, kterému v době seznámení bylo 13 let. Je to typický venkovský kocour a je na mě moc hodný. Nechce se mnou sice blbnout a napomíná mě, když na něj chci skočit, ale jinak chodí ráno koukat na okno, jestli mu zase nechám celou kapsičku. Já totiž baštím nejraději suché granulky a z kapsičky slížu jen rosůlek. Nepřetrhnu se ani pro syrové hovězí... Ven za Mourkem jsem zpočátku chodil na kšírkách, ale už mě pouští na část zahrady volně. Je to príma, protože pak se mi dvounožci hodně věnujou a choděj skoro všude se mnou.
Dospělákem jsem se stal v 10 měsících. Peripetie se značkováním jsme zdárně vyřešili a máme to pod kontrolou. Zatím... ;-) Přibylo několik záchůdků a jsem mnohem mazlivější než dřív. Postupně jsem ale začal nesnášet Mourka. Takže ten se drží ve výškách, kam já nemůžu.
Na závěr bych Vám chtěl říct, že ačkoliv si mě vybrali na mazlíka, tak jsem v červnu 2010 byl na své první výstavě v Příbrami. Všichni se báli, hlavně panička, že je hrůzou seškrábu a uteču, ale jakmile jsem se uvelebil ve výstavní kleci, tak nestačili zírat. Od té doby beru účast na výstavách jako společenskou záležitost, hodně jsem se tam přiučil a získal větší důvěru k lidem. Nemám rád, když mě doma pronásledujou cizí člověkové, ale tam si to doslova užívám. Od té doby mám k lidem větší důvěru a nechám se i pohladit. Už se neběžím tak rychle schovat, když zazvoní domovní zvonek, ale z dostatečné vzdálenosti všechno kontroluju.
Pokud jste tohle vyprávění dočetli až sem, tak zjistíte, že na mých stránkách můžete ve Fotogalerii najít moje fotky nebo v sekci Videa odkaz na můj osobní YouTube kanál. Fotky od nejranějšího dětství nebo jiné legrační zážitky mám i na internetových stránkách "Modrý kocouř": http://www.modrykocour.cz/kockoalbum-stranka.php?cid=2609
Koncem roku 2010 nás opustil 14ti letý činčilák Ferda a v srpnu 2011 osmiletý pes Gaston. Potěšili jsme se tím, že jsme si 13. srpna 2011 přivezli z Polska čtyřměsíční kočičku Lady in Red of Czankra*PL. Skvěle se na nás bude volat: "Ejdýýýý... Lejdýýýý..."
Moje kočičí princeznička se narodila 7. dubna 2011. Přišla, koukla a zvítězila! Hned si nás všechny omotala kolem packy 
Mějte se krásně, mňau!
Aydy